Malá Emma

28. prosince 2015 v 6:09 | Jane The Killer |  Creepypasty


Poprvé jsem ji potkala když jsem ji viděla sedět a plakat na mé oblíbené lavičce v naší školní zahradě. Když jsem se zeptala proč brečí, tak mi řekla že má hlad ale nemá žádné peníze. Má štěstí. Měl jsem vyrazit se svou partou na Pizza Galej, ale nebyl tady můj přítel - jen aby zjistil, že má praxi v basketbalu. Tak jsem jí koupila zmrzlinu a když jsme spolu seděly, tak mi řekla věci o sobě a okamžitě jsme se staly kamarádkami.
Přišla ze střední školy na druhém bloku. Je jí teprve devět let, docela drobná na svůj věk, byla s ní sranda. Nikdy jsem vážně neměla ráda děti, ale ona je ve skutečnosti jiná. Mluvila a myslela jako dospělá. Jmenovala se Emma.



Všechny následující dny jsme spolu mluvily odpoledne, když jsem nebyla s mými přáteli. Mysleli si, že jsem se zbláznila. Bylo těžké se ukazovat v kampusu s malou holčičkou. Řekl jsem jim co chtěli. Emma mohla slyšet můj názor na módu a tipy datování: možná vyroste do krásy.
"Ty mi nerozumíš, Summer," namítal můj přítel Jagger. Zase jsme se dohadovali u basketbalového hřiště.
"Ne, to ty jsi ten kdo nerozumí," odsekla jsem zpět. "Proč by ses pořád choval takhle? Je mi z tebe špatně. Žárlíš."
"Summer, nechci aby nás někdo využíval," odsekl. Popadl mě za ramena oběma rukama.
Bleskurychle jsem dala jeho ruce pryč. "Využívá? Jsi blázen?" můj hlas zněl podrážděně.
"Možná jsem," řekl hořce. "A pokud mě nechceš poslouchat, je to v pořádku. Jdi ven s Jackem. Jdi s ním a jděte oba do hajzlu." Zamračil se na mě pak se otočil zády. Odešel bez ohlédnutí.
Plácla jsem se rukou do čela a prohrábla prsty vlasy. Bože. Milovala jsem Jaggera tak moc, ale chci mu nechat svobodu. Myslel si že mě vlastnil. Už jsme o tom mluvili milionkrát předtím.
Zamířila jsem do mé oblíbené části zahrady. Nechtěla jsem jít někam, kde je příliš hlučno, ale potřebovala jsem si s někým promluvit.
Někdo zatáhl za moje tílko. "Ahoj!" vykřikla jsem překvapeně. Otočila jsem se.
"Vypadáš, jako by se ti chtělo brečet," komentovala Emma. Zkřížila své ruce na prsou.
"Vyděsila jsi mne," přiznala jsem se. Všimla jsem si, že má na sobě košili kterou jsem jí dala na její narozeniny. Vypadala opravdu roztomile. Posadily jsme se na lavičku. Zabořila jsem tvář do dlaní, chvíli jsme mlčely. Nakonec jsem se podívala nahoru a tiše zašeptala: "Ty znáš mé světlé já, Summer." Narovnala jsem se a zastrčila si vlasy za uši. Dlouze jsem si povzdechla.
"Viděla jsem to všechno," dodala rychle. "Ten chlap je blbec."
Tiše jsem se zasmála jejímu názoru. "Právě." Změnila jsem svoji pozici. "Chci plakat, Emmo. Vážně."
"To přejde. Viděla jsem tyhle situace v těch banálních filmech," podívala se na mě a usmála se.
"Doufám," přinutila jsem se a oplatila jsem jí úsměv. "Ale díky tobě nebudu plakat teď."
"Mám tě ráda, Summer," řekla.
"Taky tě mám ráda," odpověděla jsem. "Ty jsi opravdová kamarádka."
"No teď, když jsi mi řekla co se stalo, už nemusíš být smutná," řekla.

Další den jsem Jaggera neviděla, ale koho to zajímá. No, mě ano. Jenom jsem se nechtěla přiznat. Stýskalo se mi po něm, tak moc, že ho vidím. Jen letmý pohled na jeho sakra fascinující tvář.
Moje modlitba byla vyslyšena těsně předtím, než jsem vyšla ze třídy na konci poslední hodiny.
"Summer Sheldonová," zavolala na mě paní Farrenová, naše učitelka matematiky. "Něco pro tebe mám." Podala mi dva listy papíru. Vzala jsem je a viděla, že je to domácí úkol na zítřek. "Ale já už mám kopii," protestovala jsem.
"Ne, to je pro Jaggera," vysvětlila. "Vím že ho znáš. Pokud bys mu to jen mohla dát-"
"Jasně," souhlasila jsem okamžitě. Chtěla jsem zakřičet: "Ano!" ale to by bylo trapné. "Jasně."
"Dám ti zisk navíc," nabídla.

Vezla jsem se ve svém Porsche a projížděla Parkside Drive. K Jaggerovi je dlouhá cesta. Proč? Myslím, že jsem jen chtěla přemýšlet o tom, co mu říct, když se tam dostanu. Nechci později mizernou konverzaci. Mohl by se ještě zlobit. Počkat - Neřekla jsem Emmě že budu pryč. Sakra. Mohla by na mě čekat celé odpoledne. Kde byla, kde vlastně je? Neviděla jsem ji. Kdyby ano, tak bych jí to zapomněla říct. Zaparkovala jsem auto několik domů od Jaggerova domu. Nechtěla jsem aby věděl, že jsem jela celou cestu přes.
Nervózně jsem šla k jeho domu. Ruce se mi třásly zimou. Brr. Co když mě odmítne? Ne... určitě ne. Je do mne blázen. Jenom přeháním. Jeho rodiče nebyli nikde k nalezení. Pravděpodobně byli na služební cestě.
Stiskla jsem zvonek a čekala. Moje ruce svíraly papír tak pevně, že to bolelo. Znovu jsem stiskla zvonek. Po několika minutách, když nikdo neodpověděl, jsem si odemčela. Vešla jsem dovnitř. Nebyl v pracovně, ani v kuchyni nebo v bazénu. Zamířila jsem nahoru. Zvuk studené vody byl ostrý, naprosto jasně. Skvělý. Takže byl ve sprše.
Zaklepala jsem dvakrát na dveře koupelny a vešla dovnitř. Sprchový závěs byl zatáhnutý. "Jaggere," zavolala jsem. "Přinesla jsem ti úkol. To je pro tebe. Musím zpátky co nejrychleji, takže radši vylez z té sprchy rychle." Sprcha utichla.
"No tak, Jaggere." Podívala jsem se na svůj odraz ve zrcadle. Podívala jsem se dobře, naprosto ohromující. "Jagger..." zavolala jsem hravě. Stále neodpověděl.
Chceš si hrát, že? "Vím, že jsi tam, Jaggere. A jestli nebudeš mluvit, otevřu závěs sama," vyhrožovala jsem. Stále mlčel. Zasmála jsem se.
Ach dobře. Typický Jagger. "Neřekneš nic?" řekla jsem nahlas. "Přicházím!" Zatáhla jsem za sprchový závěs - a vykřikla. Mrazivý výkřik mi unikl z hrdla.
Jagger ležel na zádech. Krev byla všude okolo něho, voda pomalu utíkala pryč. Jeho hrdlo bylo otevřené. Viděla jsem jeho zmasakrovanou hruď a břicho. Byl celý rozřezaný. A tam byl pahýl krevní sraženiny a spousta šedých věcí nad jeho hlavou, jako by se ostrý těžký předmět rozbil.
Pozvracela jsem se. "Ach bože... ne." Chtěla jsem ho vzít a dostat ho odtud. Ale já jsem ustoupila, měla jsem strach. Papír byl zmačkaný. Horké slzy mi tekly po tváři.
Jagger - mrtvý. Můj bože. To nemůže být pravda. Ale byla. Měla jsem závrať. Chtělo se mi zvracet, držela jsem ruku na puse.
A to bylo když jsem viděla červenou barvu. Nebo to byla krev? Přímo tam na zdi vedle sprchy. Viděla jsem své jméno a to mě zaujalo. Četla jsem tam slova, pomalu, snažila jsem se vstřebat všechno: Takže už znáš můj názor, bastarde? Varovala jsem tě předtím. Řekla jsem ti, abys jí neublížil. Ale ty jsi to udělal. Moc ji miluji. Je v mé fantazii, někdy s ní mám erotické sny. Chci ji políbit tak, jak jsi to udělal naposledy ty. Chtěla jsem aby se to stalo. Vím že nemůžu. Ale ty jsi jí ublížil. Zavolej mi maniaku. Ale miluji Summer. Je mi s ní dobře. Ona je moje.
Zamrkala jsem. Cítila jsem se tak špatně. Kdo to napsal? Kdo?
Následovala hlasitá rána. V šoku jsem se otočila.
Malá Emma, krev po celém jejím oblečení - to, které jsme nakupovaly spolu na poslední Vánoce - nůž v ruce, její oči na mě hleděly zlověstně.

Je mi dvacet devět let, ale nikdy nezapomenu na ten den. Policie mi nikdy nevěřila - místo toho, já jsem byla ta, kdo šel do vězení a strávila zbytek mého dospívání tam. Měla jsem se znovu zamilovat, bavit se s přáteli, chodit na párty, těšit mládež. Místo toho jsem byla sužována nočními můrami, a nejhorší bylo, že jsem byla sužována s ní.
Teď jsem z věznice pryč, ale ona v mém životě je stále. Vždycky mi volá její "nejlepší přítel" a že na mě čeká.
Ona mě navštěvovala v mých snech, v mé vězeňské cele, mimo můj byt. Jen čeká, až půjdu s ní. A ona nikdy nevyrostla. Je jí devět let, stále s jejími velkýma hnědýma očima. Ale ne, nemyslím si, že bych ji někdy znovu chtěla spatřit. Znovu už ne.
Ach můj bože, je zase za mým oknem, když píšu tento příběh. Možná bych s ní měla odejít, ať už je konec. Nebo bych si kulkou vystřelila mozek.
Po tom všem co jsem vám řekla o mě, a to především o ní... Byli jste varování.
Pokud vidíte devět let starou dívku s černými vlasy a hnědýma očima a...
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 18:17 | Reagovat

Pozor na malinkè detičky xD. Je to dobrè :-)

2 stories-creepypasta stories-creepypasta | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 21:12 | Reagovat

[1]: Díky...

3 creepypasters creepypasters | 31. prosince 2015 v 18:08 | Reagovat

Hmmm dobrý.Škoda že jsem taková svině taky nebyla v devíti letech :-D

4 stories-creepypasta stories-creepypasta | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 21:17 | Reagovat

[3]: Ale no tak... O_O

5 SergiooR SergiooR | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:49 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

6 Jane The Killer / KIRA / Jane Jane The Killer / KIRA / Jane | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 18:37 | Reagovat

[5]: WHAT THE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama