Leden 2016

The Cabinet

31. ledna 2016 v 12:00 | Jane The Killer |  Micropasty
Každá rodina v každém městě v každém státě na každém kontinentě má jednu. Je to skříňka, nijak zvlášť vyjímečná. Nátěr byl na rozích trochu setřený a klika trochu uvolněná. Vnitřek je cítit prachem.
Jednou jsi se tam skryl během hry na schovávanou.
Někdo ti řekl, že se po otevření nevrátíš zpět do reality. Neboj se, nepoznáš rozdíl.
Ale všem budeš chybět.

Never Again

24. ledna 2016 v 8:00 | Jane The Killer |  Creepypasty
Bylo mi sedmnáct když přišla. Bydlela jsem se svojí matkou dlouhých sedmnáct bolestivých let. Bylo to kolem půlnoci, moje matka už spala, takže když někdo třikrát zaklepal na dveře, byla jsem to já, kdo musel jít otevřít. Ve dveřích stála divně vypadající holčička s bledou pletí, s blonďatými vlasy zapletenými do dvou copánků, v růžových šatech které byly na lemu trochu roztrhané, nohy měla holé a soustružení modré od zimy a zčernalé oči. Bezedné, hluboké černé oči. Rychle jsem ji pustila dovnitř, přemýšlela jsem nad tím, jak strašně málo byla oblečená. Zatím nebylo pozdě abych se divila, proč se netřese zimou, nebo hlavně na otázku, co tady vlastně dělá. Odvedla jsem ji do obývacího pokoje a zabalila její malou postavu do deky, kterou upletla moje babička. Vzala si ji, i když to nevypadalo, že by to na ni mělo nějaký vliv. Pousmála jsem se.

The Message

23. ledna 2016 v 10:33 | Jane The Killer |  Micropasty
Nezamítej to úplně jako práci některých nepříčetných šílenců. Tento příběh má nějaký smysl, jenom mě vyslechni...
Podívej, všichni jsme přemýšleli nad tím, jestli je možné cestovat v čase, že? No, dovol mi, abych ti něco řekl... Je to takhle. Jsem z budoucnosti, ve skutečnosti. Vím, že mi pravděpodobně nebudeš věřit, ale vážně, já jsem z budoucnosti. Je to opravdu skvělá věc: jak se dostat do minulosti, sledovat vývoj událostí... A tak podobně. Teď vím víc, než bych kdy věděl.
Je to moje zábava, i když tam je vážnější aspekt. Neměli bychom jít v našem vlastním životě, a my jsme NIKDY nedovolili, aby jsme kontaktovali naše minulé já. Řeknu ti, já jsem toto pravidlo porušil právě teď. Ano, dítě, mluvíš se sebou. Tvůj budoucí já. Budu za to popraven, ale víš co? Uznávám, že to s tebou mluvím, je horší než smrt. Já ti nemohu otevřeně říct, co máš dělat, protože by to zjistili. To je co nejvíc ti můžu říct, věř mi. Ale můžu však poslat malý vzkaz.
Asi by sis měl přečíst první slovo každého odstavce, teď.

Laughing Jill

21. ledna 2016 v 21:10 | Jane The Killer |  Creepypasty
"Dnešní den: NOVÉ ZPRÁVY! Náhlá úmrtí po celé zemi. Policejní detektivové nacházejí mrtvá, zkrvavená, rozdrcená těla všude rozmístěná po místnostech. Pátrá se po vrahovi, ale my doufáme, že budete zamykat všechny své dveře i okna, kvůli vaší bezpečnosti před jakýmikoliv neznámými lidmi."


In My Sleep

18. ledna 2016 v 6:11 | Jane The Killer |  Monsters
Spánek. Je to jediná věc, na kterou se ted' můžu spolehnout. Cítím se v bezpečí a skrytý před věcmi, které mě pronásledují uprostřed noci a dokonce i ve dne.
Připadá mi stále těžší stanovit si hranici mezi realitou a čirou představivostí. Ptám se sám sebe, jestli jsou jenom v mé hlavě, nebo i v realitě. Zírají na mě. Všichni čtyři na mě zírají svými mrtvýma, černýma a prázdnýma očima.
Jejich úsměvy... S ostrýma dýkovýma zubama a zastrašují mě s jejich obrovskými drápy. Jsem znechucený při pohledu na ně. Jejich kůže je tak bledá a shnilá.

I Sat On The Bus

17. ledna 2016 v 19:21 | Jane The Killer |  Micropasty
Seděl jsem v autobuse cestou do školy. Poslouchal jsem hudbu a nevěnoval jsem žádnou pozornost ostatním studentům.
Na jedné ze zastávek se moje mysl prudce vrátila zpátky do reality.
Podíval jsem se směrem k domku. Tommyho dům, pomyslel jsem si. Ruka proklouzla přes závěsy na oknech a zamávala řidiči autobusu aby jel dále. Je nemocný, pomyslel jsem si a už tomu nevěnoval žádnou pozornost.
Ten den mi rychle utekl.
Po škole jsem se díval na místní spravodajský kanál a to co jsem slyšel, mě ochromilo. Tommyho celá rodina byla ještě ten den zavražděná neznámým vrahem.
Po vyslechnutí této zprávy jsem se odebral do svého pokoje a raději jsem šel spát.
Další den jsem seděl v autobuse. Jeli jsme kolem Tommyho domu a řidič autobusu, který nevěděl co se jemu a jeho rodině stalo, zastavil před jeho domem. Když jsem se chystal vstát a vysvětlit řidiči co se stalo, něco jsem zahlédl.
Bledá ruka proklouzla skrz závěsy okna a zamávala řidiči autobusu aby jel dál.
Seděl jsem v autobusu a byl jsem vyděšený.

Knock Knock...

15. ledna 2016 v 18:11 | Jane The Killer |  Mirrors
Vpřímeně a prudce jsem vstala z postele a nevěděla jsem ani, co jsem si myslela že uvidím, ale věděla jsem, že mě prostě něco probudilo. Měsíční světlo svítilo do mého pokoje skrz okno a já se zachvěla i přes nezvyklé teplo. Po několika okamžicích jsem zaslechla měkké klepání prstů na sklo. Pomalu jsem otočila hlavu k oknu s očekáváním, že tam uvidím nějaké strašné stvoření s vyceněnými tesáky a strašlivými drápy, jak tam číhá - ale nic. Dokonce ani nevál vítr, díky kterému by větve třeba mohly klepat na okno. Opatrně jsem vyklouzla z postele a podívala se z okna. Pocítila jsem úlevu, když jsem tam nic neuviděla.
"Slyšíš jen některé věci." Zamumlala jsem, když jsem se vracela zpátky do postele. Nebyla jsem zvyklá spát sama, ale můj přítel byl na služební cestě. Určitě to bylo jenom změnou rutiny. V momentě, když jsem se vracela do postele, jsem opět zaslechla klepání, ale tentokrát o něco hlasitější a méně váhavé. Opatrně se otáčím a písečné blond kadeře se mi lepí na spocené čelo. Okno bylo prázdné, nikde nic. Stálá a jasná obloha dovolovala úplňku, aby osvětloval podlahu v mém pokoji. Tentokrát se ozvalo hlasité zabouchání přesně za mnou... Jako pěsti bušící na sklo při pokusu o útěk. Proti mému přesvědčení jsem přešla z ložnice do koupelny, pokládajíc ruku na teplé dřevěné dveře před jemným zatlačením. Do místnosti proniklo trochu měsíční záře. Nic jiného nebo odlišného, nic nevyskočilo ven, ale... Opět jsem se zachvěla a naklonila se, abych zapálila svíčku. Věděla jsem, že by měla být po mé levici. Teplá záře se zdála být mnohem jasnější než normálně a uskočila jsem, když jsem zahlédla svůj odraz v zrcadle.
"To jsem jen já..." Sledovala jsem odraz "mě" v zrcadle, když odraz zvedl ruku, odhalil svoje blištící se tesáky a roztříštil sklo...

I'm Your Problem Now.mp3

14. ledna 2016 v 21:20 | Jane The Killer |  Music
Kteroukoliv noc při první čtvrti měsíce otevři Winamp, iTunes nebo nějaký jiný hudební program, který máš na počítači, a který má náhodné přehrávání. Vyčisti si svoji mysl a stiskni tlačítko "dopředu". Pokud máš smůlu, začne se přehrávat píseň s názvem "I'm your problem now.mp3" a první minutu bude úplné ticho.
Až tam začne křik, zavři oči a neotevírej je, ať se děje cokoliv!!
Příšerné obrázky zaplaví tvou mysl, uvidíš mrtvoly a nepředstavitelné zlo. Toto se bude dít celých sedm minut přehrávání.
Pokud těch sedm minut nebudeš nic dělat, probudíš se na lavičce v opuštěné stanici Greyhound. Neznámý muž na konci stanice ti nabídne cigaretu. Pokud ji nebudeš chtít přijmout, otevřeš oči, hudba zmizí a žádný čas mezitím neuplynul. Pokud ji ale přijmeš, tak ti tento muž prozradí tajemství života.
Potom co dokouříš cigaretu, vytáhneš z kapsy lístek a nastoupíš do autobusu, který právě dojel do stanice. Pak se vzbudíš zpět ve svém domě, od chvíle, kdy byla píseň zapnutá, uplyne přesně dvanáct minut. Problém je v tom, že každý, kdo přežil tuhle píseň, zešílí z informací které se dozvěděl.
Pokud uspěješ, dej si pozor. Na kterémkoliv lesklém povrchu - zrcadlo, nebo okno - tě tvůj odraz bude neustále sledovat.

Nový život - 6. část

11. ledna 2016 v 21:50 | Jane The Killer |  Oficiální story
Tak jste se konečně dočkaly pokračování, že, holky? Ne? Ok, tak ne no... Sorry, neměla jsem múzu. Ale teď už ji mám, že ano, String? Byla to krátká doba ale pro mě neuvěřitelně dlouhá... Nevím proč. Ok, tak jdeme na to. Je to neuvěřitelně krátké...

Dům zrcadel

11. ledna 2016 v 9:00 | Jane The Killer |  Mirrors
V srdci Washingtonu je dům, který vlastnila pěti členná rodina. Nikdo neví co se s nimi stalo. Jejich sousedé v té době říkali, že si nevšimli žádného náznaku podivnosti nebo strachu v rodině. Společné svědectví je, že se tam jeden den nedělo nic špatného. Tu noc, která následovala, tam byly velmi hlasité zvuky přicházející z domu, a když lidé v okolí přišli zjistit co se tam děje, okna byla zablokována miliony poznámek a okna byla rozlomená. Dům byl následující den prázdný.
Nikdo od té doby v tom domě nežil. Ale lidé dovnitř chodili. V každém pokoji je zrcadlo v rohu místnosti. Pokud se otočíte, neuvidíte svůj odraz. Odraz v zrcadle bude prázdný. Říká se, že při vzácných příležitostech uvidíte osobu, která v té místnosti spí, poraněnou a obvázanou od hlavy až k patě.