Leden 2016

100 000

10. ledna 2016 v 11:45 | Jane The Killer |  Micropasty
Mohlo by se stát, že se jednoho dne probudíš sám doma. To by mohlo být normální vzhledem k situaci, ale dnešní ráno bude jiné. Zatímco všechno okolo tebe vypadá úplně stejně, zjistíš, že je nezvyklé ticho. Jdeš ven, všimneš si, že je zřetelně málo ptáků, hmyzu... nebo osob. Pokud jde o cestování, nesetkáš se s žádnou lidskou osobou. Celý svět je prázdný, až na tebe.
V současné době existuje více než 100 000 případů pohřešovaných osob ve Spojených státech. Některé z nich jsou prostě normální případy vražd nebo únosů, ale v jiných zemích zmizení nejsou vysvětlena a pozůstatky lidí se stále nachází.

Facebookoví přátelé

9. ledna 2016 v 5:00 | Jane The Killer |  Creepypasty
Znáte ty lidi na Facebooku, kteří si vás snaží přidat, ikdyž je neznáte?
No, řekněme že jsem jeden z nich...
Myslím si, že to vše začalo možná před rokem, ale nemohu si na to vzpomenout přesně, protože se od té doby událo dost věcí.

Pod peřinou

8. ledna 2016 v 15:43 | Jane The Killer |  Monsters
Dnešní noc je úplně stejná jako každá jiná. Ležíš pod peřinou, tiše ve tmě, sám, jedinou společnost ti dělají tvoje vlastní myšlenky, kterými se snažíš zaplnit to strašidelné ticho. Uslyšíš zavrzat podlahu. Normální zvuk, který slyšíš každý večer, ale i tak se lekneš, když to uslyšíš. Kdo to může být? Nějaký vrah? Tvůj mozek si začne vymýšlet alternativní scénáře, kdo tam možná je, jestli tě bude chtít zabít nebo ti nějak ublížit.
To divné ticho je najednou jako ráj. Doufáš, že ho nic nepřeruší. Každý zvuk v tobě probouzí hrůzu. Máš strach otevřít oči, tak jenom potichu nehybně ležíš v posteli. Strach v tobě rychle roste, ty se snažíš nalézt způsob jak mu uniknout. Najednou si vzpomeneš na řešení z dětství a schováš hlavu pod peřinu.
Slyšíš zvuky, ale teď už nezní tak moc děsivě. Dokud tě nevidí, jsi v bezpečí. Pod peřinou ti začíná být horko, ale kvůli tomu pocitu, že se ti nemůže nic stát, to vydržíš. Znovu se uklidňuješ, začínáš logicky přemýšlet. Znovu jsi tu jen ty a tvoje myšlenky, tiše pod peřinou. Říkáš si, jak dětinské bylo se nechat vystrašit nějakým zvukem. Stále máš zavřené oči, stahuješ si peřinu z hlavy. Povzdychneš si úlevou a obrátíš se na druhý bok, když v tom uslyšíš hloboký hlas zašeptat: "A hele, tady jsi."

Sestra

8. ledna 2016 v 15:25 | Jane The Killer |  Micropasty
Moje sestra vždycky uprostřed noci křičí. Hrůzostrašný křik. A nejde ji zastavit. Ležím v posteli, jinde než na zemi, sním v mlze, a její křik proniká. Pláče pro mě, ona pláče pro někoho. Nemohu jí pomoci, nemohu udělat nic abych ji zastavil.
Jeden den jsem ji přinesl levandule. Doufám že ji ta vůně umí uklidnit. Zavřel jsem oči a utekl jsem. Ale ona křičí.
Co můžu dělat, sestro? Proč křičíš? Čeho se bojíš? Když mi to neřekneš, nemůžu ti pomoct.
Jednou v noci, když křičela vážně hodně, jsem vstal abych zastavil její křičení. Kleknul jsem si přímo před ni.
"Přestaň křičet. Přestaň křičet!" Dívám se na ni, ale nevidím ji. Je tma, takže nejsme blízko sebe. "Nekřič! Mlč!!"
Přestane, ale jenom protože ví, že tam někdo je. Je potichu protože nechce, abych věděl že tam je.
Mamka mi řekla ať se vrátím do postele. Musím za ní v noci přestat chodit.
Mami, ty neslyšíš ten křik?
Neslyší. Slyším ho jenom já. Moje sestra předstírá že spí. Vstal jsem. Jsem špinavý od země, klečel jsem na hrobě své sestry. Leží v rakvi. Ona je mrtvá, ale stále křičí.