Never Again

24. ledna 2016 v 8:00 | Jane The Killer |  Creepypasty
Bylo mi sedmnáct když přišla. Bydlela jsem se svojí matkou dlouhých sedmnáct bolestivých let. Bylo to kolem půlnoci, moje matka už spala, takže když někdo třikrát zaklepal na dveře, byla jsem to já, kdo musel jít otevřít. Ve dveřích stála divně vypadající holčička s bledou pletí, s blonďatými vlasy zapletenými do dvou copánků, v růžových šatech které byly na lemu trochu roztrhané, nohy měla holé a soustružení modré od zimy a zčernalé oči. Bezedné, hluboké černé oči. Rychle jsem ji pustila dovnitř, přemýšlela jsem nad tím, jak strašně málo byla oblečená. Zatím nebylo pozdě abych se divila, proč se netřese zimou, nebo hlavně na otázku, co tady vlastně dělá. Odvedla jsem ji do obývacího pokoje a zabalila její malou postavu do deky, kterou upletla moje babička. Vzala si ji, i když to nevypadalo, že by to na ni mělo nějaký vliv. Pousmála jsem se.


"Jak se jmenuješ, zlatíčko?"
Nastalo dlouhé ticho při kterém na mě jen zírala. Její pohled mi začal být nepříjemný, když v tom se její rty oddělily a ona začala mluvit jemným hláskem.
"Lucy Morganová." Já přikývla a znovu se usmála.
"Můžeš tady dnes přespat, Lucy," řekla jsem a ukázala na gauč. Schoulila se do klubíčka a její černé oči mě pořád pozorovaly. Opustila jsem místnost.
Ráno jsem se doplazila do kuchyně. Pozdravem mi byl hrnek kávy přesně do ramene. Podívala jsem se na svou matku a vydala slabý křik bolesti.
"Co jsi sakra udělala?! Proč je gauč tak špinavý?!" zakřičela. Při prozkoumání domu jsem zjistila, že se Lucy vypařila a jediný důkaz byly nečistoty, které byly buď z jejích šatů nebo nohou. Převzala jsem zodpovědnost, schytala silnou facku a odešla do školy. Tak jsem ale zaslechla něco, z čeho mi běhal mráz po zádech.
"Lucy Morganová byla včera večer nalezena mrtvá."
Přečkala jsem celý den a čekala na některé novinky na tohle téma. Jenže ty nepřišly. Až po příjezdu domů o ní byly rozhlasové a televizní zprávy.
"Lucy Morganová, šest let, byla zřejmě zabita v sedm hodin, minulou noc. Její tělo se našlo na zahradě pohřbené v růžových šatech. Zatím nebyla žádná stopa po její matce, Marisse Morganové, která je podezřelá z její vraždy. Marissa zřejmě několikrát zneužila Lucy a může být zodpovědná za její smrt."
Najednou se na obrazovce objevil obrázek Lucy. Vypadala téměř stejně jako tu noc, co se tady objevila. Růžové šaty, blonďaté copánky, bledá pleť. Pouze její tváře byly narůžovělé a měla světle modré oči. Pro většinu by to byly zbytečné detaily, ale pro mne ne. Zemřela ještě před příchodem do našeho domu, pokud to co říkal hlasatel, byla pravda. Zemřela už hodiny dříve, snažila jsem se to nevnímat a starat se o své věci. Šla jsem spát tak brzy, abych nemusela vidět svou matku. Bylo nějak kolem půlnoci, když jsem se probudila kvůli studeným prstům, hladících modrou modřinu na mé tváři. Povzdechla jsem si a otočila se směrem k malé ruce.
"Už nikdy víc..." zašeptala Lucy ještě předtím, než její ruka zmizela. Ne víc než o deset minut později jsem zaslechla svou matku křičet. Přispěchala jsem do její ložnice a skoro jsem se pozvracela z toho, co jsem uviděla.
Moje matka se divoce kroutila na posteli s tváří malého tvora, zabořené ve své hrudi. Mohla jsem slyšet zvuk trhání masa a aby toho nebylo málo, ještě křik své matky. Kéž bych se neprobudila. Teď si říkám že jsem prostě neměla. Jenže já musela. Když Lucy vytáhla hlavu z hrudní dutiny mé matky, měla jsem přímý pohled na její lesknoucí se ostré zuby, lesknoucí se krví mé matky. Na chvilku se na mě nevině usmála, potom začala trhat její krk. V tuhle chvíli jsem omdlela.
...
Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli. Šla jsem s morbidní zvědavostí do ložnice mojí matky. Po otevření jsem zjistila, že pokoj je prázdný. Postel byla ustlaná, jako kdyby má matka odešla normálně do práce. Jedinou zvláštností byly špinavé dětské stopy a otevřená okna dokazující, že tu Lucy doopravdy byla. Už nikdy jsem pak svoji matku neviděla a nikdy mi nechyběla. Nakonec jsem se vdala a máme spolu dítě. Pojmenovala jsem ji Lucy. Nedávno jsem si všimla, že dcera sousedů má různé škrábance a modřiny na pažích. Začala jsem sledovat jejich dům. Další den jsem si všimla něčeho divného: holčička utíkala naboso přes jejich dvorek až k zadním vrátkům. Bylo to kolem půlnoci, takže si nemohu být jistá, ale myslím si že měla černé oči. A mohla bych přísahat, že mi pusou naznačila známá slova.
Už nikdy víc.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ticci Jirka Ticci Jirka | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 17:41 | Reagovat

to je super :D
Tu odpověď na anketu "Nedá se to číst" sama že jo?

2 Jane The Killer Jane The Killer | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 18:26 | Reagovat

[1]: já si na ankety neodpovídám, ale mysli si co chceš! :D

3 creepypasters creepypasters | 25. ledna 2016 v 14:27 | Reagovat

Jjj mě se to líbilo.Bylo to hezké a spravedlivé

4 Jane The Killer Jane The Killer | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 14:39 | Reagovat

[3]: jo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama