Březen 2016

Kiriny shity... (5)

27. března 2016 v 0:00 | Jane The Killer |  Moje výkecy a co se týče blogu
Kdo zvládnul už někdy napsat čtyři články na blog za jeden den, nechť se přihlásí! *jedna jediná ruka nahoře* why not, right (hell yeah! dává to smysl! jíííííííh :33)

Candle Cove Anecdote

26. března 2016 v 8:00 | Jane The Killer |  Creepypasty
Miloval jsem tento pořad. Horace Horrible byl můj oblíbenec. Vzpomínám si, jak jsem všude hledal svou akční figurku, ale Kiddie City a KB o ní nikdy ani neslyšeli. Konečně jsem našel mluvícího Horace, byl jako nový, v naší výprodeji, i když jsem nechtěl vidět dům okolo a už nikdy vidět ty lidi. Byl jsem celkem nadšený a běžel jsem přímo do domu mého kamaráda.
Když jeho máma otevřela dveře, vykřikla nejvíce hrdelně, než jsem kdy slyšel a naprosto mě vyděsila. Řekla mi, ať s "tou věcí" odejdu a přibouchla dveře před můj obličej. Moje dětská logika dospěla k závěru, že musela vědět, že jsem si tu hračku koupil od cizince zcela neprávem, a že to musí být ještě větší zločin, než jsem si myslel.
Takže jsem držel Horace skrytého, zejména kvůli rodičům, ale jeho hlas byl zatraceně hlasitý a tak on často šel pryč sám, protože jeho baterie zemřela. Moje máma se pořád ptala, jestli Marble (naše kočka) byl v mém pokoji... Já nevím jak si mohla splést praštěný smích s kočkou.
To bylo decentní poprvní, ale po pár dnech se začal chovat divně. Jeho hlas byl stále slabší a více poškozený, a jeho klouby stále volnější, jako kdyby měl za chvíli umřít.
Bál jsem se že to nestihnu a my neměli času nazbyt, takže jsem udělal, co by racionální dítě udělalo, když si myslí že je zakopaný v lese.
Nikdy jsem nenašel další nebo nezjistil to, co se s ním stalo, ale je to ta nejpodivnější věc; strom rostl kde jsem ho pustil, nekecám, jen pár týdnů. Nikdy tam nerostly listy a nikdy nebyl mnohem větší než já, ale je tam dodnes a každé léto se to tam hemží znepokojujícím počtem much.

Kiriny shity... (4)

25. března 2016 v 5:00 | Jane The Killer |  Moje výkecy a co se týče blogu
Taky se vám zdá, že jsem zezačátku do téhle rubriky nedávala nic (lepší označení je -ignorovala jsem ji- a teď je asi nejaktivnější?

Kiriny shity... (3)

24. března 2016 v 5:00 | Jane The Killer |  Moje výkecy a co se týče blogu
VAROVÁNÍ:
Čti pouze a jen na vlastní nebezpečí. Zaručuji odumření několika tvých mozkových buněk. Byl jsi varován a ty to víš.
Yeeeeeeeej ťákžé! Můžeme začít? Ne? Proč ne? Jsem rebel tak začnu! (Kira: "to co sis šňupla za heroin") A ticho tam! Jestli mám dneska začít, musí být kolem mě naprosté ticho! *křičí na všechny světové strany* *podívá se na podlahu* Ty taky budeš ticho! Jsem jediná která má právo mluvit! Aspoň prozatím! (Dara: "mňuhm" *odnese houbičky*) Mojeeee houbičkyyyyyyy... *rozbrečí se*

Bad Dream

23. března 2016 v 18:23 | Jane The Killer |  Micropasty
"Tatínku, měla jsem špatný sen."
Zamrkáš očima a vytáhneš se na lokty. Tvoje hodiny svítí ve tmě červeně - je 03:32.
"Chceš jít do postele a říct mi o něm?"
"Ne, tatínku."
Zvláštnost situace probudí tvoji pozornost. Můžeš stěží rozeznat svou dceru ve tmě ve tvém pokoji.
"Proč ne, zlatíčko?"
"Protože v mém snu, když jsem ti o tom snu řekla, se ta věc co měla na sobě máminu kůži posadila."
Na chvíli se cítíš paralyzován, nemůžeš odtrhnout pohled od své dcerky. Najednou se peřina za tebou začíná odhrnovat...

Kiriny shity... (2)

9. března 2016 v 18:34 | Jane The Killer |  Moje výkecy a co se týče blogu
Ahoj... (tak já nevím ani co napsat sem?)
Chci aby jeden článek byl jednou za tři dny, to minimálně. Ale ne, ono to je strašně nepravidelný. Kdo za to může? Já. Jsem líná.

Nový život - 7. část

4. března 2016 v 15:51 | Jane The Killer |  Oficiální story
Jediné co vím jistě je, že mě za tohle String zabije...

The Girl In The Photo

3. března 2016 v 12:23 | Jane The Killer |  Photography
Byl normální školní den a Tom seděl ve třídě a dělal si matematiku. Bylo šest minut před zvoněním. Když pracoval, něco zahlédl. Jeho lavice byla hned vedle okna, pohlédl tedy ven na trávník mimo školu. Něco tam bylo: vypadalo to jako obrázek. Později škola skončila, konečně. Vyšel ven a chtěl si prohlédnout to, co tam sakra leželo. Utíkal k tomu. Jenom aby to někdo nevzal.
Podíval se na to a usmál se. Tohle byla fotografie nejkrásnější dívky, kterou kdy viděl. Měla krásné šaty a rukou ukazovala gesto míru. Byla opravdu krásná. Přál si, najednou si začal přát, aby ji mohl spatřit. Přál si to ze všeho nejvíce.
Takže běhal od všech osob ve škole, které znal, k dalším, a ukazoval jim tu fotografii, jestli tuhle dívku náhodou neznají. Odpovědí mu bylo vždy jenom "Ne", což ho celkem mrzelo.
Přišel domů, kde se na to zeptal svojí starší sestry. Bohužel se mu taky dostalo samé odpovědi "Ne". Smutně odešel do svého pokoje, a protože se stmívalo, lehl si do postele. Zavřel oči a už mu vůbec nic nezabránilo zklamaně usnout. U
prostřed noci se Tom s leknutím probudil, něco ťukalo na jeho okno. Znělo to jako něčí prsty. Probudilo to v něm strach, ale v kom ne, že? Znovu ťukání. A pak smích. Za oknem si všiml stínu, tak se zvednul z postele a šel k tomu oknu, otevřel ho a hledal, co se tam směje. Když už to vypadalo, že ví odkud to je, najednou to bylo pryč.
Další den se po škole rozhodl přecházet od souseda k sousedovi a vyptával se na dívku z obrázku. Nikdo neřekl ano. Když se zeptal mamky, odpověděla "Ne".
Ptal se tak pomalu celý den, než se setmělo. Rozhodl se zase vrátit se domů a po pár rozhovorech s rodiči šel znovu spát.
A ťukání na okno ho opět vzbudilo. Vstal, vzal do ruky obrázek dívky a začal následovat ten smích, který se znovu ozýval. Vyšel ven z domu a šel za tím.
Procházel ulice, chodil mezi domy... Dokud nepřecházel další ze silnic a nestala se nehoda. Srazilo ho auto, neměl žádnou šanci na přežití. Ležel mrtvý na zemi s fotkou v rukou.
Řidič auta vylezl rychle ven a zkoušel se beznadějně mladému klukovi jakkoliv pomoct. Bylo už příliš pozdě. Všiml si fotky a zvedl ji. Viděl roztomilou dívku, která měla zvednuté tři prsty.