Leden 2017

Top 5 - děsivé věty (3)

31. ledna 2017 v 19:43 | Jane The Killer |  Top 5
1.)
"Taky si pamatuješ tu chvíli, kdy jsme my všichni umřeli?"

The Slenderman?

23. ledna 2017 v 21:31 | Jane The Killer |  SLENDERMAN..
Je to tu znovu! Co je ta věc?! Už to nezvládám. Všude kamkoliv jdu vidím hroznou vysokou hubenou a zdánlivě postavu bez obličeje. Straší mě to ve snech jako když jsem to viděl poprvé; vše co dělá je že tam stojí a pozoruje mě. Nemůžu setřást tento stálý pocit že mě pozoruje, je to jakobych nikdy nebyl sám. Nesnáším to. Už nemůžu spát, nemůžu vyjít ven, a nemůžu fungovat jako normální člověk bez... toho že by to tam bylo.

Them

22. ledna 2017 v 21:20 | Jane The Killer |  Micropasty
Je ticho tam kde jsi teď, kromě hrčení tvého počítače nebo čehokoliv na čem tohle čteš?
Dost dobré.
Ztlum ten zvuk.
Poslouchej. Hodně opatrně. Zvuk ve tvých uších.
Předtím, než to zamítneš jako statické syčení ve tvé hlavě nebo jako sotva rozeznatelný zvuk něčeho jiného. Já ti teď říkám že není.
Tvé tělo tě varuje že jsou tady.
Oni.
S jejimi prázdnými černými nadměrnými soketami- bledou kůží roztaženou těsně skrz ně.
Masité svaly, prodloužené kosti, ke škrabání masa které jim jen zřídka chutná. Nemají žádný začátek.
Velmi staří, velmi pomalí.
A hodně, hodně hladoví.
Prokletí skrýváním se se zvadlou pusou o velikosti kolíčku na fotografie a chuť jako kolosální hory.
A můžeš je vycítit, protože jsou vždy tam- dlouho pozorují život který nikdy neměli- ať duše nebo maso. Oni nejsou vybíraví.
Všechno z čeho existují je energie, sotva můžou existovat této říši, což je většina času kdy je nevidíme.
Jenže tvé tělo ví že jsou tam. Cítíš jejich přítomnost. Slyšíš je. Teď ve tvých uších, v tichu.
Ticho je dobré, znamená žádné rušení energií.
Když není žádné rušení, to je to skrz co se oni dostávají. Ticho je dobré.
Pro ně.
Neotáčej
Se

Top 5 - děsivé věty (2)

21. ledna 2017 v 20:28 | Jane The Killer |  Top 5
1.)
Jsi v pokoji v patře a slyšíš maminku jak tě volá z kuchyně. Ale než vyjdeš, ozve se šepotem ze skříně: "Nechoď tam. Zlatíčko, já to také slyšela."

No Reply

5. ledna 2017 v 15:02 | Jane The Killer |  Photography
Neděle. Nesnáším neděle. Nesnáším neděle ještě více než pondělky. Nikdo nic v neděli nedělá. Myslím si, že to jen znamená konec týdne, víš?
No prostě byla neděle. Byla jsem jako obvykle doma sama a znuděná. Televize byla k ničemu. Ten den byl pomalý a já prostě nemohla zasednout k učení. I když byla neděle, pořád jsem měla v ten den 'vypnuto'. Rozhodla jsem se napsat pár přátelům, možná se i zeptat jestli chtějí jít na kafe nebo něco.

I Love You... Forever

3. ledna 2017 v 13:46 | Jane The Killer |  Ghosts
Mladá dívka procházela kolem jejího sousedství, neměla co dělat. Byla páteční noc a všichni její kamarádi byli na některé párty nebo spali. V koutku jejích očí, když otevírala dveře, zahlédla kluka kolem dvanácti let, o jeden rok starší než byla ona. Byl vyhublý a měl tenké blonďaté vlasy, měl pihy na jeho tvářích a velké kruhové brýle. Předtím tohoto kluka nikdy neviděla, tak proč stál před jejím domem?
Ignorujíc ho otevřela dveře a vešla dovnitř. O pár sekund později uslyšela zaklepání na dveře. Otevřela je odhalujíc vyhublého kluka.
"Ahoj, nedávno jsem se sem přistěhoval. Moje jméno je Edwin a ztratil jsem svého psa. Jestli ho uvidíš, prosím řekni mi to, bydlím hned vedle." řekl Edwin. Zatřásla hlavou a Edwin se jí zeptal na jméno.
"Allison. Těší mě, Edwine." řekla Allison. Allison si všimla Edwinových velkých smaragdových očí, byly tak zelené že kdybyste do nich začali zírat, byli byste hypnotizování tou barvou. Pak zavřela dveře. Necítila že by se o toho kluka nějak zajímala.

The Little Girl

2. ledna 2017 v 11:46 | Jane The Killer |  Ghosts
Před třemi lety jsem se svou rodinou cestoval do Evropy. Poslední týden a půl co jsme tam byli, jsme si pronajali starý byt společně ve Francii. Výtah byl pravděpodobně nejstarší, nejděsivější věc do které jsem se kdy dostal. Sám byt nebyl tak špatný, jen si pamatuji myšlenky jak divné bylo, že vana byla v jedné místnosti a záchod byl v jiné.
Byly tam čtyři děti včetně mě. Byla to má sestra, moji dva bratranci a já. Nebylo tam dost pokojů pro to, abysme všichni měli vlastní postele, takže čtyři z nás spali na gauči v obývacím pokoji. Těchto hloupých věcí už na mě bylo moc, nemohl jsem spát protože jsem v ten den pil moc pozdě čaj a ten mě udržoval vzhůru.
Jsou 3 hodiny ráno a já hrál Pokemon Silver se svojí hlavou na mém polštáři držíc můj GameBoy ve vzduchu.
Když jsem prohrál tak Bellsprout zemřel, slyšel jsem hlasitý útrpný pláč na chodně jako od malé holky. Přestal jsem a najednou jsem se cítil jakobych se ze strachu nemohl otočit. Postrčil jsem svou sestru aby se probudila, nebo jsem aspoň doufal že to slyšela kvůli tomu jak hlasité to bylo. Hlas ani nesouhlasil s akustikou místnosti, bylo to téměř jako by to prostě přišlo odnikud nebo tak něco.
Další ráno, po tom co jsem sotva spal protože jsem byl z celé té věci zděšený, má sestřenice přišla k otevřeným dveřím. Byla vlastně z Paříže a francoužština je její rodný jazyk. Pak jsem já, který nezná absolutně nic kromě 'bonjour'. Zeptal jsem se jí co to, co jsem 'slyšel', mělo znamenat. Jasně že mé překládání bylo hrozné, ale podívala se na mě a odpověděla, "Okay, dobře, přestaň se mě snažit vyděsit."
Trochu jsem naklonil svou hlavu na stranu a řekl, že jsem byl vážný. Řekla mi že to znamenalo "pomoz mi". Později jsem zjistil od vlastníků toho domu, že desetiletá holka byla utopená ve vaně v roce 1976 dole na té stejné chodbě.