Přátelé

17. prosince 2017 v 9:34 | Jane The Killer |  Moje výkecy a co se týče blogu
Kašlu na to, prostě to sem dám. Whatever, psala jsem to víc než rok zpátky, ale nemám co vydávat, tak sem hodím tohle. Neberte to vážně. Část z toho už ani není pravda, ale já prostě nemám co vydávat.



Dneska se zamyslím nad pojmem přátelé.

Přátelé. To je hodně široký pojem.
Všichni mají kamarády. A kdo říká že ne, tak ten sakra doopravdy lže. Ten kdo právě teď dýchá, každý den chodí po zemi, tak má nějaké přátele.
Ono je jedno, jestli jsou skuteční, nebo jen výplodem tvé krásné mysli.

Reálný kamarád
Reálný přítel. S tím se občas pohádáš, možná se s ním nějakou dobu nebudeš bavit, nebo se s ním přestaneš bavit úplně. Ale někdo z vás je parchant a furt dolejzá, nebo už spolu nikdy nepromluvíte ani slovo. Řekneš mu své největší tajemství a on tě zklame. Slíbí ti že to nikomu nepoví a zapřísáhne se že mu můžeš věřit, ale pak další den jde a koho potká, tomu to vykecá.
Ale někdo umí být opravdový kamarád na život a na smrt. Ale to jsou jen vyjímky, které nevídám často... Jsou vzácní, je třeba si jich vážit. Ale zase je nezasypávat dárkama, diamantama... Stačí když jim nějakým činem dokážeš, jak moc je máš rád, nebo jim to prostě jen řekneš.
Reální přátelé mají bláznivé nápady. Když tebe napadne něco opravdu hodně sakra bláznivého, svěříš se jim a oni uznale pokývou hlavou a s nadšením řeknou: "To je dobrý nápad. Co kdybysme to zkusili? Jako myslím doopravdy?" a ty jim vidíš veselé jiskřičky v očích. A všichni z tvojí party, dokonce i ty, to toužíte zkusit. Tak to vyzkoušíte, pak z toho máte průser jak kráva a nikdo nemůže vyjít z domu bez toho, aniž by za zadkem netáhl svoji maminku nebo tatínka.
Ale ti falešní... Ti co se tváří jako tvoji kamarádi... To už je pak těžší. A nejhorší je, když se s někým skamarádíš, a on ti pak napíše zprávu (ano, ten parchant ti to napsal, a ty se ptáš: Nemohl mi to přijít říct?!) se slovy: "Nemám tě rád." Zeptáš se ho proč. "Proč? Co jsem udělal?" A ten trapnej parchat ti napíše: "Není v tom nic osobního. Od začátku jsem tě neměl rád a jenom jsem zkoušel, jak jsi důvěřivý." Ty se naštveš a chce se ti něco rozbít, něco opravdu hodně cenného co stálo hodně peněz, aby si se pak cítil jako král tvorstva.
A já můžu říct jediné a to, že takové lidi, myslím tím falešné přátele, opravdu ksakru nenávidím.

Vymyšlený kamarád
Tak ten ti zaručeně nikdy neřekne ne. Pokud si samozřejmě neřekneš: A teď mě nebude mít rád.
Můžeš s ním dělat jakékoliv blbinky, ale reálně v tom budeš vždy sám. Vymyslel sis někoho, kdo bude odpovídat tvým požadavkům. Jenže je jen vymyšlený, není reálný. Ale v tvém vymyšleném světě reálný je. Můžeš mu říct cokoliv a když ho slušně poprosíš, tak to na sto procent nikomu nepoví. Přece jenom tě musí poslechnout, když není skutečný, že?
Plně mu důvěřuješ, vkládáš do něho všechny své naděje a víš, že tě přece on nemůže nikdy zklamat. Nemůže tě pomluvit mezi ostatními, nebude na tebe nadávat když od tebe odejde. Ale když se pak vrátíš do toho reálného světa plného smutku a bolesti, tak se ti chce brečet a chceš se vrátit zpět. Zpět za svými kamarády.
A jednoho dne, až budeš znovu v tom vymyšleném světě, tak tam někoho uvidíš a zamiluješ se. A to už je pak těžký. Ale budeme si hrát na to, že se zatím nic takového nestalo a pokračujeme pořád o kamarádství.
Věříš, že tě ten druhý nezradí. A opravdu, znáte se přes rok a pořád jste nejlepšími přáteli. Říkáte si všechny svá tajemství a nic před druhým netajíte. Máte se rádi jak to jen kamarád ke kamarádovi dokáže. Všechno je skvělé, úžasné a možná i lítáš na růžových mráčcích a vedle tebe spokojeně cupitají růžoví poníčci s bílími kopýtky a rohem, který má jednorožec. Ten jednorožec má křídla jako má pegas a nadšeně řehtá. Běží vedle tebe, zpomalíš on taky, zrychlíš a on s tebou. Jsi šťastný. Nepociťuješ smutek, ale radost a pocit že jsi šťastný. Nechceš odtud pryč.
Takhle žiješ hodně dlouho a neuvědomuješ si jednu věc...
Že všechno dobré jednou končí. Prostě to tak je. Musí to tak být. Ty to nezměníš i kdyby ses sebevíc snažil. Chceš být šťastný dokonce svého života a i po smrti být šťastný, veselý a kdoví co ještě. Říkáš si a přísaháš, že kdyby to mělo jednou skončit, tak se budeš ze všech sil snažit, aby to znovu začalo. Anebo pokračovalo.
Jenže pak jsi maniak... Nebo vlastně nejsi.
Ale je jen otázkou času, než to co je jen výplodem tvé mysli, se stane skutečností. Pak už nepoznáš realitu od myšlenek, nebudeš vědět co je lež a co je pravda. Budeš si přát abys nikdy nešel do toho krásného světa, který se později projevil krutým a zlým... Zlejším než ten, ve kterém právě žiješ.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama