He Waits For You

1. ledna 2018 v 0:00 | Jane The Killer |  Micropasty
()()()()()()



Když se bude blížit konec zimy, se můžeš v noci objevit sám, s pocitem, že jsi izolován a opuštěn v úplně prázdné posteli. Děsivé stíny tancují na zdi. Hlasitý vítr se odráží od tvého okna. V dálce slyšíš sirénu sanitky. A není nikdo, kdo by tě mohl přesvědčit, že jsi neslyšel ty výstřely. Nikdo tam není. Nikdo.
Ale neboj se. On na tebe čeká.
Počkej až se měsíc schová za mraky. Půlnoc je nejlepší čas, kdy tohle můžeš udělat. Prostě zavři oči a zadrž dech, když budeš opouštět svou postel. Když odejdeš ze svého pokoje, můžeš otevřít oči. Pokud chceš, tak se klidně obleč, protože za chvíli budeš odcházet z domu. Nic si se sebou neber, kromě toho, co si můžeš dát do kapes. Pak odjeď z města. Jeď tak daleko od civilizace, jak jen můžeš. Nakonec se vzduch ustálí. Pak se utvoří hustá mlha. Neuslyšíš nic, jen naprosté ticho. Nech tě to úplně obklopit. Nic se ti nestane, přísahám.
Neboj se. On na tebe čeká.
Mlha zhoustne. Uvidíš osamocený motel. Tak jako jsi ty. Když vejdeš dovnitř, všimneš si toho, že tam nikdo jiný není. Jediný náznak lidské přítomnosti budou malé klíče na předním stole. Vezmi ty klíče. Procházej chodbami, dokud nenajdeš správný pokoj. Brzy budeš vědět kde přesně je. Ale nebudeš vědět proč. Použij ty klíče, abys mohl vstoupit do pokoje. Vejdi a lehni si na postel.
Není ani trochu pohodlná, jako tvá postel doma. Není tam nic jiného, než úplné ticho. Ve vzduchu je cítit smrt. A je tam zima. Pořád jsi sám. A vyděšený. Prostě je ti zima. Dost zima na to, aby sis polštář držel blízko u sebe. Předstírej, že to je všechno co chceš; nebudeš se cítit ani o trochu více v bezpečí. Ale bude ti... tepleji?
Otevři náruč, zvedni hlavu! Teplo... v jeho náruči. Dvě protočené, zmrzačené ruce. A taky je vyděšený. Vidíš to v jeho černých, kulatých očích, zírajících na tvůj obličej a vypadající, jakoby by byly z jiné dimenze. Světlo svítí z jeho kůže, které ho zahřívá zevnitř. Modřiny zakrývají jeho rozkládající se krk a taky jeho dlouhé široké prsty. Vypadalo to, jakoby se ho někdo snažil uškrtit. Povzdechne si a jemně ti hladí obličej. Kůže na jeho rukou na tebe začíná padat a chceš ji setřít pryč. Ale jsi okouzlený, úplně okouzlený touto divnou postavou, která je tebou úplně uchvácená.
Alespoň už nejsi sám.
Pak se sebereš a vezmeš jeho ruce, jemně ho od sebe odtáhneš. Dostaneš na něj lepší výhled. Jeho nohy jsou znepokojivě pokřivené, byly zlomené na tak mnoho místech a uzdraveny způsobem, kterým by neměly. A nepřestává na tebe zírat. Malé lesknoucí se slzy kapaly z jeho očí. Chvěje se, snaží se ze své roztrhané pusy vypustit některá slova. Nerozumíš tomu, co přesně se ti snaží říct. Teď na tom stejně nezáleží. Bude se tě chtít dotknout, držet a uklidnit tě. Jakýkoliv smutek jsi za svůj celý život cítil, on cítí. Spadnou na tebe jeho slzy, podřízeně lehne na záda. Nechá tě mu udělat cokoliv chceš. Ví, že ať uděláš cokoliv, nebude ho to bolet jako to, co mu udělali ostatní. Nebude ho to bolet tak moc, jako izolace, kterou cítil v tomto motelu. Když zíráš na jeho mrkající oči, cítíš náhlé nutkání ho zmrzačit, potrestat ho za to, že žije. Ale prosím, buď milý. Přece jenom tě miluje.
Zůstaň s ním přes noc. Nechá tě udělat cokoliv a nebude schopen mluvit. Ale ujisti se, že odejdeš z pokoje před východem slunce. Udělá cokoliv, co je v jeho silách, aby tě zadržel před odchodem. Chytne tě, bude brečet, a křičet. Slzy budou tryskat z jeho zářivých očí, rozkládajíc jeho kůži ještě víc. Ale nezáleží na tom, jak moc ho lituješ, odejdi! Odporuj a odejdi! Jestli neodejdeš, budeš tam navždy a budeš odsouzen žít stejným způsobem, jako on. Nenech ho tě sledovat. Prostě za sebou zavři dveře a zamči je.
Zase jsi sám.
Další věc je, že se probudíš ve své posteli doma, někdy po východu slunce. Zážitky z minulé noci budou jakoby to nebylo nic jiného, než jen sen. Všechno v tvém domě je tak, jak jsi to nechal. Tvé auto, tvé oblečení, všechno. Pak, jestli budeš mít štěstí, se stane něco úžasného. Do pár dnů můžeš potkat někoho nového. Ten člověk bude mít všechno co chceš, je to jakoby by byl přesně pro tebe. Jak bude plynout čas, se do sebe zamilujete. Skoro zapomeneš na to, co se stalo v motelu a na ty zářívé oči, které na tebe zíraly. A co je důležité je to, že budeš zamilovaný do tohoto úžasného člověka, a taky tě bude milovat.
Ale když spolu začnete bydlet, věci začnou být čím dál víc divnější. Když spolu budete ležet v posteli, můžeš uslyšet slabé škrabání na dveře a totálně známý pláč. Ale neboj se, tvá společnost tě zadrží od toho, abys o to mohl mít starost. Další noc se z pláče stane křičení. Ze škrábání se stane bouchání. A můžeš to slyšet jen ty. Nezáleží na tom, jak moc se snažíš přesvědčit svého partnera o tom, co slyšíš, řekne ti jen abys šel zase spát.
A jednou v noci si všimneš toho, že zvuky zmizely. Noci zase budou klidné a budeš tam jen ty a tvůj partner. Ale od teď se budeš pořád dívat na oči tvého partnera. Všimneš si nové záře v jeho očich, vypadajících, jakoby by byly z jiné dimenze...
Neboj se. Čekal na tebe tak dlouho.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 4. ledna 2018 v 11:13 | Reagovat
2 33T4 33T4 | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 9:38 | Reagovat

Už jsem se přestávala bát tmy... mám takový dojem, že ode dneška opět spím s lampičkou.

3 Kira / Jane Kira / Jane | 10. února 2018 v 19:59 | Reagovat

[1]: nice

[2]: yay

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama